13.9.2026
Urbanová: Záchrana unesených ukrajinských dětí není politika, ale projev lidskosti
Na pozvání místopředsedkyně ukrajinského parlamentu Oleny Kondratiuk jsem navštívila Ukrajinu. Považuji za svoji povinnost přijmout pozvání napadené země, která brání jak svoje hranice, tak i nás, kteří sledujeme dění z tepla a bezpečí svých domovů. Moje cesta na válkou zmítanou Ukrajinu není hrdinstvím, a nechtěla bych, aby to tak někdo vnímal. Do Kyjeva jsem jela, abych na vlastní oči viděla, jak Ukrajinci dál žijí a fungují uprostřed války. Chtěla jsem si udělat přesný obrázek o tom, čím může Česko, nebo i já osobně, ještě Ukrajině pomoct.
Jedním z hlavních témat mého jednání s Olenou Kondratiuk byla iniciativa Bring Kids Back, která se věnuje pátrání po dětech unesených Ruskem, jejich repatriaci a následné psychologické pomoci. Toto téma chci otevřít nejen v českém veřejném prostoru, ale také na půdě Sněmovny. Záchrana ukrajinských dětí je věc, na které by měla panovat jednoznačná shoda.
Právě v otázce ochrany dětí je Ukrajina v porovnání s českými zkušenostmi napřed. V mnohém tak pro nás může a měla by být inspirací. Na jednání s Mykolou Kulebou, bývalým dětským ombudsmanem, který v současnosti vede charitativní organizaci Save Ukraine, jsem mluvila o práci s traumatizovanými dětmi. Tato pokročilá péče, kterou jsem viděla při návštěvě specializovaného centra právě pro traumatizované děti, je vykoupena krutou realitou, nutností: v některých oblastech jsou ukrajinské děti rusifikovány už od roku 2014.
Zároveň se tady v Kyjevě účastním bezpečnostní konference, ke které se šířeji vyjádřím později. Jedno bych ale chtěla říct už teď: Ukrajina jasně ukázala, že do Evropy patří. Podílejí se na naší evropské obraně. A samotní Ukrajinci si jsou vědomi toho, co je potřeba, aby mohli být součástí Evropské unie.
Všichni chceme mír. Ale kvůli němu nemáme nechat trpět děti a nevinné lidi – jen proto, že se Vladimír Putin rozhodl obnovit velikost ruské říše. To není vlastenectví.
