29.05.2026
Iluze levných peněz a ropné facky: Proč premiér Babiš nerozumí inflaci
Konflikt o drahé hypotéky mezi premiérem Babišem a guvernérem ČNB Michlem odhaluje víc než jen politickou potyčku. Ukazuje fatální nepochopení ekonomické reality. Proč jsou populistické sliby v době íránského ropného šoku pro naši peněženku toxické?
Když guvernér České národní banky Aleš Michl nedávno v podcastu Insider pronesl ostrá slova o tom, že pro udržení nízké inflace klidně „zdrtí ekonomiku“ a že jeho úkolem není zajišťovat levné hypotéky, vyvolal tím vládní bouři. Premiér Andrej Babiš se do šéfa centrální banky okamžitě opřel se slovy, že ho Michl „neskutečně rozčiluje“. Pro politika, který postavil svou rétoriku na slibech snadno dostupného bydlení, dotovaných úvěrů a permanentního ekonomického růstu, jsou vysoké úrokové sazby (držené na 3,5 procenta) úhlavním nepřítelem.
Tento střet však odhaluje mnohem hlubší problém než jen běžnou politickou potyčku: ukazuje na fatální nepochopení toho, jak vzniká inflace, jak do ní zasahují globální geopolitické krize a proč jsou populistické recepty v době ekonomické bouře vysoce toxické.
Dva motory inflace: Když se potká domácí poptávka s vnější fackou
Abychom pochopili, proč jsou premiérovy výtky ekonomicky liché, musíme inflaci rozdělit na dva základní proudy, které se momentálně v ekonomice potkávají: inflaci poptávkovou a inflaci nabídkovou (nákladovou).
1. Poptávková inflace (domácí přitápění pod kotlem). Tento typ inflace vzniká, když lidé, firmy a stát chtějí utrácet více, než kolik je ekonomika schopna vyprodukovat. Klíčovými motory jsou zde hluboké stamiliardové strukturální deficity Babišovy vlády, která pumpuje do oběhu peníze na dluh, a historicky příliš levné úvěry. Pokud zaplavíte trh levnými penězi, lidé logicky začnou masivně nakupovat. A protože nabídka bytů nebo zboží je omezená, prodejci jednoduše zvednou ceny.
2. Nabídková inflace (šoky zvenčí). Zde se dostáváme k aktuálnímu dění. Nabídkový šok přichází nezávisle na tom, jak moc se domácí ekonomice daří. Aktuálním příkladem je současná vyostřená situace v Íránu. Geopolitické napětí na Blízkém východě okamžitě paralyzovalo ropné trhy a vyhnalo ceny ropy do extrémních výšin.
Pro zemi, jako je Česko, to znamená masivní nákladový šok. Ropa není jen palivo do aut. Je to základní vstup pro chemický průmysl, plasty, hnojiva a především určuje ceny dopravy veškerého zboží. Když zdraží ropa kvůli Íránu, zdraží logicky i rohlík v supermarketu, protože jeho závoz do obchodu stojí více. Výrobci a obchodníci nemají jinou možnost než tyto zvýšené náklady přenést na konečného spotřebitele.
Babišův ekonomický paradox: Přilévat olej do íránského ohně
Kritika Andreje Babiše vůči ČNB trpí vnitřním logickým rozporem, který by neprošel ani v úvodním semestru studia ekonomie. Premiér na jedné straně hlasitě požaduje po centrální bance snížení úrokových sazeb, aby lidem zlevnil hypotéky a firmám úvěry. Na druhé straně však požaduje rychlý pokles inflace. Tyto dva požadavky se v současném kontextu fatálně vylučují.
Představme si situaci: Ekonomika dostává tvrdý zásah zvenčí v podobě drahé ropy (nabídkový šok), což samo o sobě táhne ceny nahoru. Pokud by ČNB v tuto chvíli podlehla premiérovu tlaku a snížila úrokové sazby, udělala by přesný opak toho, co situace vyžaduje. Levné úvěry by do ekonomiky napumpovaly další masivní vlnu likvidity. Lidé by měli více peněz na utrácení, což by dál podpořilo inflaci způsobenou poptávkou.
Zjednodušeně řečeno: v momentě, kdy zvenčí přilétá drahá íránská ropa a zdražuje výrobu, premiér chce domácí poptávku ještě více stimulovat levnými penězi. Výsledkem by byla smrtící kombinace – nákladová a poptávková inflace by se spojily v nekontrolovatelnou spirálu, která by kompletně znehodnotila úspory obyvatel.
Guvernérův vzkaz: Když hoří, musíte brzdit, ne zrychlovat
Aleš Michl dnes hraje roli, kterou mu striktně předepisuje zákon. Zákon o ČNB jasně říká, že hlavním cílem centrální banky je péče o cenovou stabilitu. Nikoliv o to, aby byly hypotéky pro voliče líbivé.
Pokud ekonomiku zasáhne nabídkový šok typu drahé ropy, centrální banka sice nedokáže ovlivnit geopolitiku v Íránu ani cenu na burze v Rotterdamu, ale dokáže ovlivnit to, jak na tento šok zareaguje domácí prostředí. Tím, že drží úrokové sazby na 3,5 procenta a odmítá je snížit, vysílá trhu jasný signál: peníze nebudou zadarmo. Tlumí tím domácí poptávku, nutí lidi i firmy více spořit a méně se zadlužovat, čímž ochlazuje ekonomiku a kompenzuje drahé externí vstupy.
Pokud vládní rozpočet dál generuje stamiliardové sekery a Blízký východ žene ceny energií nahoru, jsou vysoké úroky ČNB jedinou funkční záchrannou brzdou.
Když marketing naráží na realitu
Andrej Babiš je mistrem politického marketingu, kde se složité makroekonomické vazby redukují na hesla typu „vysoké úroky ničí lidem životy“. Jenže ekonomická realita je k holdingovému mikro managementu i předvolebním sloganům imunní.
Chtít v době globálního ropného šoku a hlubokých vládních deficitů uměle zlevňovat hypotéky je ekonomický diletantismus. Útoky premiéra na ČNB tak nejsou obhajobou zájmů občanů, ale čistým populismem. Udržování vyšších úrokových sazeb není svévolným ničením ekonomiky, jak tvrdí Babiš. Je to nezbytná medicína, kterou musíme spolknout právě proto, že vnější svět nám posílá drahé suroviny a domácí vláda odmítá sundat nohu z plynového pedálu dluhů.
Viktor Vojtko, člen Kabinetu budoucnosti pro digitalizaci a veřejnou správu