29.05.2026
Efektivní přezkum veřejných zakázek jako pilíř moderního státu
Efektivní a rychlý přezkum veřejných zakázek je základním předpokladem pro to, abychom v České republice dokázali úspěšně modernizovat nejen silnice a železnice, ale i další klíčovou infrastrukturu. Současné nastavení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) však vykazuje procesní a strukturální vady, které investice spíše brzdí.
Jako senátor se dlouhodobě zaměřuji na oblast dopravy a veřejných investic. Právě zde je potřeba reformy antimonopolního úřadu nejvíce patrná. Minulý týden jsem v Senátu moderoval kulatý stůl, který se zabýval aktuálním nastavením ÚOHS. Při této příležitosti jsem se rozhodl sepsat článek o tom, co vnímám jako největší slabiny.
Hlavní procesní a strukturální nedostatky nastavení ÚOHS
1. Nadměrná koncentrace moci v rukou jednoho státního úředníka
Podle analýz Transparency International trpí současný model rozhodování ÚOHS přílišnou centralizací moci. V druhém stupni řízení (o takzvaném rozkladu) rozhoduje de facto sám předseda úřadu. Rozkladové komise sice fungují jako poradní orgán, jejich stanovisko ale není pro předsedu závazné.
Tento princip jednoosobní odpovědnosti v odvolacím řízení je v evropském kontextu přežitkem. Ve všech ostatních státech EU se správním modelem přezkoumává zakázky kolektivní orgán. Česká republika je navíc jednou z pouhých čtyř zemí EU, kde jediný úřad kumuluje agendu veřejných zakázek i hospodářské soutěže.
Představte si to v číslech: předseda ÚOHS osobně rozhoduje o zakázkách v průměrném objemu 40 miliard korun ročně. U strategických projektů, jako je dostavba Dukovan, jde dokonce o stovky miliard. Takto obrovská koncentrace moci s sebou nese vážná systémová rizika a zvyšuje nepředvídatelnost rozhodování. Zásadní strukturální dírou v zákoně je navíc absolutní nezastupitelnost předsedy ve druhém stupni.
2. Nekonečné průtahy a milionové ztráty
Na neúměrnou délku řízení dlouhodobě upozorňuje organizace Lobbio. Největším problémem je procesní „ping-pong“ mezi prvním a druhým stupněm úřadu, kdy se věc opakovaně vrací na začátek. Během této doby platí blokační lhůta, takže stát či obec nesmí podepsat smlouvu s vítězem tendru a stavět.
Podle dat Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) stojí každý den odkladu veřejných investic státní kasu v průměru více než 6 milionů korun. ÚOHS sice oficiálně uvádí rychlé průměrné lhůty, ty ale nezahrnují čekání na předání spisů nebo přerušení kvůli znaleckým posudkům. Skutečná doba, po kterou úřad blokuje podpis smlouvy, činí podle dat MMR v průměru 114 dní a reálná délka celého rozhodnutí dosahuje až 5 měsíců.
Náš systém je s pěti instancemi přezkumu nejbyrokratičtější v EU (většina zemí má maximálně tři). Důsledky vidíme v praxi: u projektů jako dostavba metra D, Libeňský most nebo sídlo pro vesmírnou agenturu EUSPA se rozhodování protahuje na celé roky.
Pro srovnání: německý spolkový úřad (VK Bund) rozhoduje složité nadlimitní zakázky v průměru za 40 dní. Celých 60 % případů tam navíc skončí dohodou po ústním jednání, což šetří čas i peníze.
Chci zdůraznit, že toto není kritika práce vedení a zaměstnanců úřadu, ale špatně nastaveného systému a dlouhodobé politické neochoty jej změnit.
3. Hlas obcí a měst: Strach soutěžit na kvalitu
Stávající praxe vede k tomu, že se starostové měst i ředitelé státních organizací bojí využívat hodnocení podle kvality, udržitelnosti nebo životního cyklu. Jakékoliv jiné kritérium než nejnižší cena totiž výrazně zvyšuje riziko, že neúspěšný uchazeč zakázku napadne.
Zdlouhavý přezkum pak projekt paralyzuje. Zadavatelé (obce a stát) jsou tak raději motivováni volit sice nejlevnější, ale z dlouhodobého hlediska méně kvalitní řešení, protože jinak riskují propadnutí dotací a nestíhají zákonné termíny. Féroví dodavatelé kvůli nepředvídatelnosti systému ztrácejí ochotu se o veřejné zakázky vůbec ucházet, což oslabuje zdravou tržní konkurenci.
Nízká předvídatelnost toho, kdy padne rozhodnutí, a nejasnosti v rozhodování pak paradoxně nechrání hospodářskou soutěž. Naopak mohou nahrávat spekulativním firmám na trhu, které s touto nepředvídatelností záměrně počítají a využívají ji jako zbraň proti zadavatelům zakázek.
V Senátu doporučujeme pro ÚOHS senáty a další změny
V dalších měsících je proto třeba se vrátit k diskusi o způsobech, jak vytvořit předvídatelné prostředí pro zadavatele i dodavatele. Cílem navrhované reformy není oslabení kontroly, ale modernizace úřadu podle osvědčených západních modelů.
Prvním zásadním krokem je zavedení nezávislých rozhodovacích senátů. Pravomoc rozhodovat v prvním stupni by měla přejít z běžného úřednického aparátu na tříčlenné nezávislé senáty složené z prověřených odborníků na zakázkové právo. Samotný výběr předsedy úřadu i nového místopředsedy by navíc nově podléhal transparentnímu otevřenému řízení s veřejným slyšením, což posílí důvěru v celou instituci.
Klíčovou změnou je také úplný konec institutu rozkladu u předsedy úřadu. Druhoinstanční rozhodování předsedy by bylo zcela zrušeno, takže rozhodnutí první instance by se stalo rovnou pravomocným. Proti němu by bylo možné podat pouze přímou správní žalobu u specializovaného soudu. Abychom však zabránili zneužívání žalob k dalším záměrným průtahům, navrhujeme zkrátit lhůtu pro jejich podání ze současných dvou měsíců na dva týdny, přičemž soud by měl povinnost rozhodnout do 60 dnů.
Celý proces výrazně urychlí i zavedení institutu rychlého předběžného stanoviska. Úřad by byl nově povinen do 20 pracovních dnů sdělit účastníkům řízení svůj předběžný právní názor, a to ideálně formou ústního jednání. Všichni aktéři by tak získali možnost okamžitě reagovat, vyjasnit technické detaily v řádu dnů, nebo případně vzít bezperspektivní návrh včas zpět a neztrácet čas zbytečným čekáním.
Komplexní reforma ÚOHS je nezbytným krokem k tomu, aby Česká republika dokázala efektivně, transparentně a hlavně rychle budovat strategickou infrastrukturu. Věcná a strukturální změna antimonopolního úřadu přinese vyšší právní jistotu jak pro obce a stát, tak pro férové dodavatele. V Senátu budu i nadále podporovat legislativní kroky, které povedou k vytvoření moderního kontrolního orgánu odpovídajícího potřebám 21. století.
Ondřej Lochman, člen Kabinetu budoucnosti pro dopravu