29.05.2026
Digitální Potěmkinova vesnice Babišovy vlády: Papír snese všechno
Vláda schválila nový systém řízení IT projektů. Pod honosným názvem se však skrývá legislativní zmetek, manažerský chaos a odtrženost od reality. Místo agilního státu 21. století dostáváme nefunkční Potěmkinovu vesnici za miliardy.
Vláda včera s velkou pompou schválila nový „Systém řízení strategických IT programů“. Pod honosným názvem se však neskrývá nic jiného než legislativní zmetek, manažerská rezignace a neschopnost reálně řídit modernizaci státu. Místo agilního státu 21. století dostáváme těžkopádný byrokratický kolos, který selhává dřív, než vůbec začal fungovat. Ukazuje se, že bombasticky ohlašované organizační změny na Úřadu vlády nevedou ke zlepšení, ale k prokazatelnému zhoršení kvality řízení.
Představte si firmu, která chce postavit nejmodernější technologickou platformu, ale její management schválí plán plný právních děr, do klíčových rolí dosadí přetížené super-úředníky sedící na deseti židlích zároveň a termíny dokončení stanoví na dobu, kdy už bude celá technologie morálně zastaralá. Přesně to dnes udělala česká vláda. Materiál, který měl přinést řád a jasnou vizi do digitalizace veřejných služeb, je ve skutečnosti jen dalším cvičením v budování digitálních Potěmkinových vesnic.
Právní amatérismus
Prvním varovným signálem je samotná řemeslná kvalita vládního usnesení. Autoři materiálu dokázali vyrobit školácký legislativně-technický rozpor přímo mezi vládními přílohami. Zatímco poznámky v záhlaví jasně říkají, že jména konkrétních manažerů mají být vedena dynamicky v Centrálním přehledu, v tabulkách jsou natvrdo vepsána jména fyzických osob. Podle správního práva přitom platí, že jakákoliv změna textu vládní přílohy vyžaduje nové usnesení kabinetu. Úředníci tak budou postaveni před absurdní volbu: buď vědomě porušovat schválený text, nebo vládu paralyzovat schvalováním banálních personálních rošád pokaždé, když nějaký manažer změní zaměstnání. To není strategické řízení, to je byrokratické sebesvazování.
Hrozí tak přesně stejný scénář, jaký jsme zažili u předchozích velkých digitalizačních projektů: zpoždění se budou před Strakovou akademií maskovat a lakovat na růžovo tak dlouho, dokud celý systém s třeskem nezkolabuje.
Když jsou vládní termíny zcela odtržené od reality
Že jsou schvalované termíny čistou fikcí vycucanou z prstu, dokazuje pohled na klíčový projekt této vlády - EET 2.0. Termín 31. prosinec 2026 je sice hezký na papíře, ale celý legislativní balíček teprve putuje Parlamentem. Stačí drobná obstrukce v Poslanecké sněmovně nebo veto Senátu a vládní harmonogram se sesype jako domeček z karet, protože autoři projektu zapomněli na jakoukoliv časovou rezervu pro legislativní proces.
Nemluvě o tom, jak budou v éře velkého nárůstu námitek vypadat výběrová řízení na dodavatele. A korunu všemu nasazuje fakt, že některé kritické programy v prioritním seznamu nemají pro jistotu termín vůbec žádný – jen vágní textové slohové práce.
Šnečí tempo v éře překotných změn
Zatímco technologický svět pádí kupředu mílovými kroky, český stát si dává na čas. Vývoj a nasazení Elektroenergetického Datového Centra (EDC)? Termín: březen 2031. Rozvoj klíčového registru RÚIAN? Konec roku 2030.
Vláda sice ve svých metodikách pokrytecky doporučuje agilní vývoj a modulární zakázky, ale v praxi schvaluje obří monolitické zakázky. Výsledkem bude jediné: v roce 2031 stát s velkou slávou nasadí systémy, které budou technologicky zastaralé už v okamžiku jejich spuštění, a stát zůstane v totální závislosti na dodavatelích (vendor lock-in).
Riziko klíčové osoby: Manažeři jako superhrdinové z donucení
Z hlediska moderního řízení rizik (governance) je materiál naprostou katastrofou. Česká státní správa trpí chronickou fluktuací, přesto vláda neváhala koncentrovat odpovědnost za desítky masivních strategických projektů do rukou pouhých čtyř osob. Role odpovědného manažera se stává čistě formální a vyprázdněnou schránkou, protože žádný smrtelník nemá kapacitu takový objem práce reálně uřídit.
Zářným příkladem je jedna z odpovědných osob. Ta má vedle pěti strategických IT projektů na Ministerstvu financí zvládat plný úvazek vrchního ředitele sekce ICT, k tomu vykonávat funkci zástupce ředitele Digitální a informační agentury (DIA) a ještě sedět v dozorčích radách státních podniků SPCSS a Mero ČR. To není manažerské řízení, to je politická nezodpovědnost.
Světlou výjimkou je pouze NÚKIB, který své čtyři projekty rozdělil mezi čtyři různé lidi, přesně podle vládní Příručky pro řízení IT projektů. Proč zbytek vlády ignoruje své vlastní předpisy?
Co vládnímu plánu chybí? Všechno podstatné
Nejhorší na celém materiálu je však to, co v něm vůbec není. Kritická revize odhaluje, že z vládních plánů záhadně zmizely ty nejzásadnější infrastrukturní projekty:
Státní cloud a sdílené platformy: Absolutní rezignace na strategický program migrace do bezpečného cloudového prostředí.
Komunikační síť státu nové generace (KSS NG): Ještě nedávno na konferenci ISSS 2026 oslavovaná jako klíčový pilíř eGovernmentu, dnes v seznamech zcela chybí.
Kvalitativní ukazatele: Celý systém monitoringu se omezuje na hlídání termínů a formální odškrtávání milníků. Zcela chybí sledování toho, zda se neutrácí příliš nebo – a to především – jakou reálnou hodnotu přinášejí systémy pro občana za jeho peníze.
Stát tak, při reprezentaci současnou Babišovou vládou, zcela rezignoval na to, aby se poučil a bude nadále monitorovat pouze to, zda se úspěšně proinvestoval a vyčerpal rozpočet, což dlouhodobě a oprávněně kritizuje Nejvyšší kontrolní úřad. Výsledkem dnešního rozhodnutí vlády nebude moderní digitální stát. Bude jím jen drahý, špatně řízený chaos zabalený do úhledných, ale nefunkčních tabulek.
Viktor Vojtko, člen Kabinetu budoucnosti pro digitalizaci a veřejnou správu