13.9.2026
Bezdomovectví nevyřeší vyhláška zákazu alkoholu. Zákon o podpoře bydlení přežil vládní škrty a konečně řeší prevenci
Měl začít platit od ledna, místo toho ministryně Mrázová napsala starostům dopis, že nemají nabírat lidi. Vykřikovali, že ho zruší, místo toho nesmyslně přehodili oblast bydlení na úřady práce. Chtěli zakázat poradenství pro všechny, co mají problém s bydlením, a dát ho jen lidem na „pracáku“. Přes to všechno vstoupil upravený zákon o podpoře bydlení v platnost 1. září. A je to dobře. Jen ani na tohle ministerstvo financí nedalo obcím a krajům peníze.
Přitom čísla mluví jasně. Jedna domácnost v bytové nouzi nás stojí přes 61 tisíc ročně, v součtu je to pro veřejné rozpočty náklad 4,1 miliard korun. Implementace zákona vyjde po plném náběhu na 1,45 miliard korun ročně a od pátého roku účinnosti bude zákon rozpočtově pozitivní. To znamená, že státní kase ušetří více, než kolik stojí. Logika je jednoduchá: dojde ke snížení počtu domácností v bytové nouzi a prevenci propadu do bytové nouze. Pro lepší představu: když zákon pomůže pouhým pěti rodinám ze 100 zabránit umístění dítěte do ústavu, tak tyto úspory plně pokryjí náklady potřebné pro všech 100 rodin. Poslední údaj ze statistik z dopadové studie RIA k zákonu: v prvním roce měl zákon stát jen 400 milionů, to je jako dávky na bydlení za jeden týden.
Každý ze své obce známe polorozpadlé domy. Rodiny, které přežívají v přelidněných bytech nebo ubytovnách pofiderních pronajímatelů, mnohdy za vysoké nájemné vysávající dávkový systém. Často žijící víc na ulici než v těch bytech. Potkáváme také jednotlivce, kteří obtěžují ostatní popíjením na lavičkách. Častá řešení: odstranění laviček, zákaz alkoholu na veřejných prostranstvích, kamerový systém. To je jen odsouvání důsledků, ne odstranění příčin! Je to jako bychom chtěli snížit počet infarktů tím, že zajistíme více kardiologů. Tedy jedině dostupné bydlení, práce, víc dluhových poraden, odborných a sociálních služeb a psychiatrické nebo adiktologické péče pomůže situaci skutečně dlouhodobě řešit.
Stát spustil po 30 letech konečně nástroj, který začne systémově bytovou nouzi řešit. Ano, zákon nestaví nové byty (na to jsou jiné nástroje), ale propojuje pomoc, přináší prevenci a v důsledku ušetří peníze nám všem. Co v praxi znamená?
V každém z 205 obcí s rozšířenou působností je od září Kontaktní místo pro bydlení (KMB, neboli „káembéčko“), jak jsme mu při přípravě zákona říkali. Na sociálním odboru takového města jsou pracovníci, kteří člověku s problémem v bydlení poskytnou poradenství. Vyhodnotí jeho bytovou a životní situaci, zjistí, zda má nízké příjmy a zda spadá do zranitelné skupiny. Pokud se ukáže, že takový člověk potřebuje třeba jen poradit s dluhy nebo pomoct s hospodařením domácnosti, poskytnou mu hned pomoc sociální pracovníci. Pokud ale bude skutečně bez bydlení, nebo o by o něj mohl brzy přijít, navrhne „káembéčko“ jeho zařazení do evidence. Vláda ale nově do zákona přidala, že člověk bude muset ještě na Úřad práce, kde zkontrolují a rozhodnou, zda skutečně domácnost spadá do této podpory. Pokud ano, začnou s ním spolupracovat odborníci z tzv. asistence v bydlení. To budou často neziskovky, které už v daném území pomáhají, ale může to být klidně i obec, společenství obcí nebo dobrovolný svazek obcí.
Hlavně ale půjde o byty. Ty pomohou sehnat a zasmluvnit tzv. garanti, kteří budou také kontrolovat kvalitu, platby či sousedské soužití. Právě tito zprostředkovatelé, kteří majitelům bytů budou ručit, že se o pronájem, platby a vše okolo, nebudou muset starat, jsou významným přínosem. V praxi desítek projektů financovaných z EU se ukázalo, že to v Česku dobře funguje. Že dobré zkušenosti nabalují další byty jako sněhová koule. Byty, které jinak lidé raději nechávali prázdné, než aby řešili problémy s nájemníky. Byty samozřejmě do systému budou vkládat i obce samotné. Dostanou za nesení tohoto rizika a práci od státu peníze.
Na to v rozpočtu peníze jsou, stejně jako na poskytování asistence. Na samotná „káembéčka“ vláda peníze neposlala, a to došlo k jejich rozšíření ze 115 na všech 205 obcí s rozšířenou působností, když koalice přijala pozměňovací návrh z pera Starostů. Ač to někdo může kritizovat, tak je zásadní, aby lidé měli všude v Česku stejnou možnost požádat o pomoc, když jim třeba hrozí, že přijdou o střechu nad hlavou. Stejně jako je zásadní, aby se obce nové možnosti chytily a začaly opravdu svým občanům pomáhat. Jenom tak se zabrání tomu, že budeme muset v komunálních volbách řešit téma bezpečnosti, dětských gangů nebo obtěžujících lidí bez střechy nad hlavou. Není to rychlé řešení, ale je to cesta, která má jasný cíl – děti, které nevyrostou na ubytovnách, získají lepší vzdělání i práci, lidi, co dostanou pomocnou ruku, aby skončili se svými závislostmi, a hlavně pocit bezpečí pro nás všechny. Bude to záviset na aktivních obcích, jak se příležitosti chytí.