>
Kandidáti
>
Václav Šimáček
Václav Šimáček
kandidát č. 14 v Unhošti, dispečer letové informační služby/ Středočeský
O mně
Kdo jsem?
Jmenuji se Václav Šimáček, je mi 34 let a celý život jsem úzce spojený s Unhoští. Již osmým rokem pracuji jako dispečer letové informační služby a desátým rokem jsem zaměstnancem Řízení letového provozu České republiky.
Díky své práci jsem zvyklý rozhodovat se pod tlakem, zachovat klid ve stresových situacích a komunikovat s lidmi i ve chvílích, kdy je potřeba rychlé, přesné a zodpovědné jednání. Jsem člověk, který dodržuje pravidla, váží si férovosti a nemá rád nespravedlnost.
Ve volném čase se nejraději věnuji sportu a cestování. Sport je pro mě dlouhodobě důležitou součástí života, nejvíce pak fotbal, kterému se věnuji nejen jako hráč, ale v posledních letech také organizačně. Byl jsem u zrodu myšlenky obnovit dospělý fotbal v Unhošti, protože věřím, že je důležitý nejen pro sportovní život města, ale také pro návaznost na dětské kategorie a motivaci mladých sportovců.
Moje vazba na obec
Unhošť je mým domovem po celý život, s výjimkou necelého roku, který jsem strávil v Londýně kvůli zdokonalení angličtiny. Právě díky tomu, že zde žiji od narození, mám k městu velmi silný vztah. Potkávám tu spolužáky ze základní školy, spoluhráče z různých sportů, kamarády, známé i lidi, kteří jsou přirozenou součástí každodenního života města.
Unhošť pro mě není jen místo na mapě. Je to město, kde jsem vyrostl, kde mám své kořeny a kde bych rád žil i v budoucnu. Proto mi záleží na tom, jak bude vypadat, jak se bude rozvíjet a jak se v něm bude lidem žít. Neplánuji měnit bydliště, naopak bych rád přispěl k tomu, aby Unhošť byla ještě příjemnějším, bezpečnějším a živějším místem pro život.
Zkušenosti
Zkušenosti s veřejným děním sbírám postupně. Již v roce 2010 jsem kandidoval do zastupitelstva obce a od té doby se více zajímám o fungování města, jeho rozvoj i potřeby obyvatel.
V rámci vysokoškolského studia jsem zpracoval bakalářskou práci na téma rozpočtu města Unhošť. Díky tomu jsem získal hlubší pohled na finanční fungování města a na to, jak důležité je nakládat s veřejnými prostředky smysluplně, odpovědně a s jasnou vizí. Už tehdy jsem ve své práci navrhoval několik možností, jak účelně využít finanční přebytky ve prospěch města a jeho obyvatel.
Kromě toho mi mnoho zkušeností přinesla i práce ve sportovním prostředí, zejména při obnově dospělého fotbalu v Unhošti. Tato činnost mě naučila, že dobré věci vznikají tehdy, když se lidé dokážou domluvit, spojit síly a věnovat čas něčemu, co má smysl proširší komunitu.
Proč kandiduji
Kandiduji proto, že chci aktivně pomáhat městu, ve kterém jsem vyrostl a ve kterém chci dál žít. Mým velkým přáním je, aby se lidé v Unhošti více potkávali, aby vznikalo více příležitostí ke společným akcím a aby se posiloval pocit sounáležitosti mezi obyvateli.
Chtěl bych, aby město více podporovalo komunitní život, společenské akce, sportovní aktivity a projekty, které propojují různé generace. Unhošť by měla být místem, kde se lidé znají, zdraví se, spolupracují a mají chuť se zapojit do dění kolem sebe.
Důležitým tématem je pro mě také bezpečnost dopravy. Nadměrný provoz automobilů projíždějících městem výrazně ovlivňuje každodenní život obyvatel. Chci podporovat řešení, která povedou k větší bezpečnosti chodců, dětí, cyklistů i řidičů a která pomohou zklidnit dopravu tam, kde je to potřeba.
Moje priority
Mou prioritou je rozvoj komunitního života, sportu a bezpečného prostředí v Unhošti. Rád bych se zaměřil na podporu společenských akcí, místních spolků a aktivit, které dávají lidem důvod vyjít ven, potkat se a společně tvořit živé město.
Velmi důležitý je pro mě rozvoj sportovišť nejen přímo v Unhošti, ale také v jejích spádových oblastech. Sport má obrovský význam pro děti, mládež i dospělé. Nabízí zdravý způsob trávení volného času, učí týmovosti, disciplíně a férovosti. Proto chci podporovat vznik a rozšiřování možností pro sportovní i volnočasové aktivity.
Unhošť by měla být městem, které nabízí kvalitní zázemí pro život, sport, setkávání i odpočinek. Městem, kde se lidé cítí bezpečně, mají možnost se zapojit a kde se rozvoj nedělá jen na papíře, ale skutečně pro lidi, kteří tu žijí.