O novém Metropolitním plánu

Rozhýbali jsme výstavbu v Praze

Praha je moje celoživotní téma. Jako architekt, urbanista a pedagog se věnuji tomu, jak má město růst, aby se v něm dobře žilo. Učím na fakultě architektury ČVUT a se ženou jsme založili ateliér Headhand.

Od roku 2018 jsem náměstkem primátora pro územní a strategický rozvoj, předtím jsem vedl Institut plánování a rozvoje (IPR) a podílel se na přípravě Metropolitního plánu. Kandiduji na primátora, protože Praha potřebuje jasný směr a odvahu dotahovat věci do konce.

Co Metropolitní plán přináší?

Je to pro nás všechny skvělá zpráva, že se tohle několikaleté úsilí mnoha lidí podařilo završit. Metropolitní plán umožní rozvoj města na dalších třicet let, ať už jde o bydlení, dopravu, ochranu zeleně i zajištění nové občanské vybavenosti, jako jsou školy, parky, sportoviště či zdravotnická zařízení. Chci ale zdůraznit, že to není jen má zásluha, odpracovali to také kolegyně a kolegové z mého týmu, z IPRu a magistrátu. I jim patří dík za dlouholeté nasazení a několikaměsíční náročný finiš.

Jak konkrétně se Praha díky Metropolitnímu plánu promění?

Jedná se o moderní, plně digitalizovaný dokument, který jasně určuje, kde a jak se smí a nesmí stavět, a který výstavbu především značně urychlí. Hlavním principem Plánu je Prahu zahušťovat a novou zástavbu nerozpínat do okolí a do polí. Kromě možnosti výstavby až 350 tisíc bytů se Plán zaměřuje na kvalitu nových čtvrtí a budování takzvaného města krátkých vzdáleností, kde jsou služby dostupné pěšky. Až 82 procent nové výstavby je plánováno v blízkosti kolejové dopravy, tedy vlaku, metra či tramvaje, čímž se sníží automobilová zátěž.

Když jsme u dopravy, jaký typ se v Praze upřednostňuje? Veřejná doprava, pěší, na kole či v autě?

Pražané jsou příkladní, využívají zejména hromadnou dopravu, ale především velmi často chodí pěšky. Pohyb po městě pěšky je takové naše pražské rodinné stříbro, jak ukazuje srovnání s ostatními evropskými městy. Plán dbá i o rozvoj cykloinfrastruktury. Horší je ale situace u dojíždějících ze Středočeského kraje, kdy každý den hranice Prahy překročí 300 tisíc aut. Řešení leží především v koordinovaném rozvoji regionu. V Plánu je proto zaneseno nové vysokorychlostní železniční spojení se Středočeským krajem i celou zemí. Nezapomnělo se ani na Městský a Pražský okruh, jejichž výstavba se teď může urychlit i o dva roky.

Na jakých principech je Plán postaven?

Zastavění rozsáhlých pražských brownfieldů je jedním z klíčových principů Plánu. Nečekali jsme však na Plán a brownfieldy Smíchov, Rohan a Nákladové nádraží Žižkov byly otevřeny s předstihem a dnes už se tam staví. Další velká území, jako jsou Bubny-Zátory, Letňany, Bohdalec-Slatiny či Vysočany, jsou v Plánu také ošetřena.

Velkým tématem je výška nové zástavby. Někomu se zdá zástavba nízká, jiní bojují proti i patru navíc…

Setkávám se s mylným přesvědčením, že výškové budovy nás zachrání od nedostupnosti bydlení. Je to však omyl, jako nejlepší se ukazuje bloková bytová zástavba, jakou máme například na Vinohradech. V širším centru Prahy je navíc potřeba chránit unikátní charakter našeho města, což je asi 40 vybraných pražských výhledů. Mimo tento horizont však je možné výškové budovy stavět, například právě ve Vysočanech, na Bohdalci, Roztylech nebo Chodově. S výškovými budovami se počítá zejména na stanicích metra. Osobně bych ve městě rád viděl více výškových staveb, ale bude důležité hlídat jejich kvalitu, například požadavkem veřejné architektonické soutěže.

Jak Metropolitní plán chrání přírodu, kterou v Praze máme?

Málo se ví, že Praha patří mezi města s nejvyšším podílem zeleně na obyvatele na světě. V roce 2021 byla dokonce třináctým nejzelenějším městem světa. Plán teď mnohem více chrání zeleň uvnitř Prahy, například na stávajících sídlištích, ale i zelený prstenec kolem města.

A co dospělí, mají si kde hrát? Stavíme sousedské město? 

Ano, bydlení ve městě nemá být jen o práci a bydlení a jsem také přesvědčen, že podmínkou pro veřejný život je kvalitní veřejný prostor, který je základem šťastného města. Proto jsme před čtyřmi lety zavedli systém plánovacích smluv, které umožňují městu v dané lokalitě zajistit po dohodě se soukromým developerem například školské stavby a sportoviště, parky či právě společenská a kulturní centra. Dosud jsme uzavřeli 25 takových smluv v hodnotě  6,4 miliardy korun na veřejnou vybavenost. Plán je s nimi nyní nově propojen a počítáme s dalším fungováním tohoto systému

Před šesti lety jsem založil Pražskou developerskou společnost, jak je na tom dnes?

V rekordně krátké době se týmu PDS podařilo nachystat první 2 tisíce bytů, které jsou dnes ve fázi projektové přípravy a snad už příští rok se prvních 400 začne stavět. Dalších 8 tisíc se chystá a v Metropolitním plánu je na městských pozemcích kapacita pro zhruba 70 tisíc bytů, které budou určeny jako nájemní zejména pro klíčové profese, jako jsou záchranáři, lékaři či policisté, a pro křehké skupiny obyvatel, tedy seniory nebo samoživitele.

Jak Plán chrání či rozvíjí architektonický charakter Prahy, aniž by ji brzdil?

Plán podporuje zachování dnešní podoby Prahy tak, jak ji mají lidé rádi. Také ale vymezuje lokality k transformaci nebo rozvoji, kde umožňuje realizaci výškových budov a dává větší svobodu architektům vtisknout dané čtvrti nový ráz. Všechny projekty musí respektovat charakter své lokality, v ní Plán reguluje výšku domů a předepisuje typ struktury. V širším centru je navržena hustá vyšší zástavba, naopak na kraji města jsou navrženy domy v zahradách či v charakteru vesnické struktury. Plán také například chrání vilové zahradní čtvrti, kdy omezuje další parcelování stávajících ploch.

Co bylo během tvorby Metropolitního plánu nejtěžší?

Najít společenskou shodu mezi úplně opačnými zájmy lidí. Město je ze svého principu prostorový střet mezi různými zájmy: veřejnými, ekonomickými, individuálními. Často je to velmi složité, zejména když se politik místo někoho, kdo tvoří vizi, stává spíše rozhodčím mezi znepřátelenými zájmovými skupinami. Jsem ale rád, že se Plán podařilo úspěšně prohlasovat, a už se těším, že v příštím volebním období Prahu rozestavíme!

O mně

Jsem architekt, urbanista, vysokoškolský pedagog a kandidát na primátora hlavního města Prahy. Narodil jsem se v roce 1961 ve Zlíně, kam moje rodiče krátce přivedly pracovní a životní okolnosti, dětství jsem však z velké části prožil v Praze, která se stala mým celoživotním tématem i domovem.

V roce 1985 jsem absolvoval Fakultu architektury ČVUT, kde jsem později působil jako proděkan pro rozvoj a dnes zde vyučuji. Profesní dráhu jsem zahájil v Projektovém ústavu výstavby hlavního města Prahy (PÚVHMP). Po revoluci jsem se ale osamostatnil a spoluzaložil architektonický ateliér R.U.A. Následně jsem v roce 2009 založil se svou manželkou Magdalenou ateliér Headhand. V roce 1993 jsem působil jako hostující profesor na University of Michigan.

V letech 2015–2016 jsem byl ředitelem Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR), kde jsem se podílel na přípravě Metropolitního plánu a dalších klíčových dokumentů. Od roku 2018 působím jako náměstek primátora hl. m. Prahy pro územní a strategický rozvoj. Během posledních dvou volebních období jsem se intenzivně věnoval prosazení Metropolitního plánu Prahy, který má určovat rozvoj města na další desítky let. Podílel jsem se také na zavedení plánovacích smluv a Metodiky spoluúčasti investorů, díky nimž se developeři více podílejí na financování veřejné infrastruktury, škol, parků nebo veřejných prostranství.

Dlouhodobě se věnuji otázkám rozvoje města, urbanismu a kvality veřejného prostoru. Do politiky jsem vstoupil ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že Praha ztrácí jasnou koncepci rozvoje a důležitá rozhodnutí často ustupují krátkodobým zájmům. Ve veřejné funkci se snažím prosazovat systematický a dlouhodobý přístup k rozvoji města a dotahovat zásadní projekty. Politiku jsem přitom nikdy nevnímal jako celoživotní kariéru, ale jako možnost přispět svými zkušenostmi k tomu, aby se Praha rozvíjela jako moderní a dobře fungující evropská metropole.

Zaměstnání

Kontakt

e-mail: [email protected]