O mně

Jsem politička, jejíž životní cestu jednoznačně určila zkušenost nabyté svobody v listopadu 1989. Na rozdíl od generace mých rodičů, kteří do plnoletosti vstupovali s ruskými tanky, dostala moje generace šanci na život ve svobodě a demokracii. Když jsem ucítila ohrožení těchto hodnot, vstoupila jsem nejprve do komunální politiky, později na úrovni odborných komisí i do politiky krajské. Zároveň pevně věřím tomu, že "politika" jako správa věcí veřejných, se zdaleka neděje na schůzích a náměstích. Děje se v každodenní práci s lidmi, v budování malých komunit, v sousedské pomoci a péči o nastupující generaci dětí a dospívajících. A tak to taky dělám. Učím na univerzitě mediální studia a jsem politicky aktivní v Olomouci. Zároveň pečuji o komunitu na periferii Olomouckého kraje, ve vesničce Crhov máme dva spolky a já s nimi vymýšlím, jak to udělat, aby se nám žilo dobře a abychom o sobě věděli.

V politické práci se zabývám především oblastí vzdělávání, kultury, samosprávy malých celků (městských částí) v rámci velkých měst, udržitelnou dopravou. Po městě chodím pěšky nebo jezdím na kole, jako matka tří dětí mám dobrý přehled o tom, zda a jak myslí municipalita na mladé rodiny.

Mým vzorem jsou všechny statečné ženy, které v období československé normalizace udržely své rodiny, vzdělávaly se, pomáhaly potřebným a přitom po nocích dělaly neviditelnou politickou a komunitní práci. Nesmířené, silné, nebojácné. Říká se jim neprávem "manželky chartistů", naštěstí už i o nich vycházejí knihy a dostává se jim zpětně oprávněného uznání. Za všechny jmenuji aspoň Danu Němcovou, Kamilu Bendovou, Jiřinu Šiklovou a mnoho dalších.