28.04.2026
Regulace cen paliv: Bianco šek pro vládu
Vláda protlačila zákon o regulaci cen paliv silou. Slibuje levnější benzin, ale ve skutečnosti znamená nekontrolovanou moc nad trhem. Maďarská zkušenost se stropováním cen přitom jasně říká, že cena je po delší regulaci vždy vyšší.
Navzdory věcným argumentům, varování odborníků i jasnému „ne“ ze strany Senátu, vládní koalice v Poslanecké sněmovně protlačila zákon o regulaci cen pohonných hmot. Senát se pokusil tento nebezpečný polotovar zastavit, vládní koalici si ale poradit nenechala a senátní veto vládní poslanci přehlasovali. Co to v praxi znamená? Vláda si právě napsala bianco šek, díky kterému může nekontrolovaně zasahovat do trhu.
Legislativní nouze jako zástěrka
Zákon byl schválen v režimu legislativní nouze, což považuji za naprosté zneužití tohoto institutu. Ten má sloužit k odvrácení bezprostředních škod, ne k přijímání systémových změn s trvalou platností. Vláda argumentuje paralelou s energetickou krizí z roku 2022 a opatřeními, které tehdejší vláda přijala v oblasti energetiky. To ale nesedí. Trh s energiemi má svého regulátora a je to jiný trh než trh s pohonnými hmotami. Návrhy jsou legislativně odlišné, navíc – tehdy existovala široká shoda napříč politickým spektrem.
Nyní jsme svědky pokusu o jakési „socialistické centrální plánování“. Vláda bude moct po dobu jednoho roku za velmi vágně definovaných pravidel bez jakékoliv kontroly parlamentem určovat ceny. Není přitom jasné, za jakých podmínek by vláda měla přestat ceny nařizovat - protože předložený zákon záměrně přesnou definici neposkytuje. Volby za rohem? Pro vládu nebude problém ceny nařizovat, i když už krize i její následky dávno pominuly.
V současné situaci se pro občany u pump vůbec nic nemění, protože vláda už dnes ceny reguluje skrze opatření obecné povahy. Skutečným cílem této změny je tak pouze centralizace moci a snaha zbavit se nepříjemné kontroly.
Podnikatelé se nemohou bránit Možná nejskandálnějším bodem celého zákona je změna formy regulace. Zatímco dosud se ceny pohonných hmot regulují formou opatření obecné povahy, proti kterému se mohl každý podnikatel bránit u správního soudu, nově půjde o nařízení vlády. Vláda v důvodové zprávě otevřeně přiznává, že forma opatření obecné povahy je pro ni „nežádoucí“, protože soudy by mohly její rozhodnutí pozastavit.
V praxi to znamená, že se běžný podnikatel proti rozhodnutí vrchnosti nemá jak bránit. Jedinou cestou je Ústavní soud, což je proces pro normálního člověka prakticky nedosažitelný. Potvrdili nám to i zástupci ministerstva financí: podnikatel se může bránit proti sankci, ale proti samotné škodě a ušlému zisku se neubrání.
Gumové paragrafy a neomezený čas
Vláda si v zákoně nechala neuvěřitelně vágní definici „mimořádné tržní situace“ a jejích „důsledků“. Je to typický gumový paragraf. Mimořádná situace ve světě může skončit, ale vláda si může říct, že „důsledky“ stále trvají – třeba proto, že se blíží volby a levný benzin se hodí jako volební dáreček. Takže si to shrňme: Vláda si právě prosadila zákon, který jí umožňuje regulovat ceny paliv až na 12 měsíců s možností toto opatření bez jakéhokoliv konečného stropu opakovaně prodlužovat, což v praxi znamená časově neomezený bianco šek k ovládání trhu.
Já to vidím jinak - Takový to nástroj máme používat zcela výjimečně. Ve svém pozměňovacím návrhu jsem nabízel jednoduché řešení: zkrátit lhůtu regulace z 12 měsíců na 90 dnů a jasně definovat krizový stav (např. nárůst ceny o 15 % během dvou dnů). Vláda by také podle mě měla podléhat parlamentní kontrole - po 90 dnech, kdy má vláda volné ruce, aby mohla reagovat na skutečné krize, by se měla obrátit na komory parlamentu a své rozhodnutí opatření prodloužit obhájit. Snažil jsme se svým pozměňovacím návrhem alespoň ty nejzásadnější chyby tohoto zákona opravit. Většina senátorů se ale rozhodla zákon zamítnout jako celek z důvodů výše zmíněných.
Co říkají data?
Data jasně odporují tvrzení vlády, že zákon nemá dopad na státní rozpočet. To je čistá fikce. Jen snížení daně o 1,50 Kč v roce 2022 znamenalo výpadek 3,8 miliardy korun za čtyři měsíce. Jakýkoliv zásah do cen přímo ohrožuje stabilitu příjmů, se kterými počítá například Státní fond dopravní infrastruktury.
Navíc se zde zcela ignoruje realita trhu. Všichni jsme zaznamenali, že zástupci vládní koalice mluvili o maržích pumpařů až ve výši 10 kč na litr paliva. Data od nezávislých petrolejářů ale ukazují, že marže pumpařů jsou dlouhodobě nízké (kolem 2 Kč na litr). Naopak, necitlivá regulace může vést k tomu, že se dovozcům vůbec nevyplatí paliva dovážet. Pak se může stát, že budeme mít sice vládou „posvěcenou“ cenu, ale naftu u pumpy prostě nekoupíte, protože nebude. Taková situace už u některých stanic nastala - nejvíce ohrožené jsou nezávislé čerpací stanice, které za sebou nemají rafinerii. Z 3 200 čerpacích stanic v ČR jich je 1 800 až 2 000.
Vláda při prosazování tohoto zákona zvítězila silou, ale prohrála v odbornosti a respektu k právnímu státu a parlamentní kontrole. Jako Starostové budeme pozorně sledovat, jak tato nová pravomoc bude využívána. V boji za férové podnikatelské prostředí rozhodně nepolevujeme.
Ondřej Lochman, člen Kabinetu budoucnosti pro dopravu