15.05.2026
Přetížené kamiony ničí silnice. Stát tomu neumí zamezit.
Stát ročně vydá zhruba 15 miliard korun na opravy dálnic a silnic první třídy. Značné škody přitom způsobují přetížené kamiony. Stát o nich ví, přesto ale dlouhodobě nedokáže tenhle problém účinně řešit.
Stačí se postavit na most nad dálnicí D10 u Mladé Boleslavi. Druhý nejvytíženější výjezd z Prahy, přes 64 tisíc vozidel denně – a tisíce z nich tvoří kamiony. Když člověk tu nekonečnou řeku nákladních aut chvíli sleduje, napadne ho jednoduchá otázka: kdo vlastně hlídá, jestli jsou ta vozidla v pořádku? A jestli nepřetěžují vozovku, která se tak postupně ničí?
Máme přece váhy…
Nejvyšší kontrolní úřad ve své letošní výroční zprávě tenhle problém pojmenoval velmi otevřeně. A není to příjemné čtení. V letech 2019 až 2024 stát zaplatil 112 milionů korun za systém kontrolního vážení kamionů na dálnicích. Jeho smyslem bylo odrazovat dopravce od jízd s přetíženými vozidly. Realita je ale jiná. Vysokorychlostní váhy byly v průměru více než 60 % času mimo provoz. Za sledované období zaznamenaly téměř 496 tisíc přestupků – a většina z nich se vůbec neřešila. Například na dálnici D1 v květnu 2024 skončilo postihem jen 2,6 % případů.
Tato čísla vypovídají o tom, že se jedná o skutečně systémový problém. Před několika lety došlo také ke změně, kdy Ministerstvo dopravy argumentovalo nutností vážit vozidlo jako celek, nikoli zatížení jednotlivých náprav, a to především proto, že v případě tekutin a sypkých materiálů nelze zatížení náprav přesně zvážit, což vede ke sporům. Přes ujištění, že půjde jen o část nákladních automobilů, klesl počet evidovaných deliktů v některých místech až o 98 %. Jenže přetížené nápravy dál ničí vozovky – jen je za to už prakticky nikdo netrestá. Tento krok se tedy neosvědčil a je vhodné vrátit se k původnímu návrhu a především držet váhy v plném provozu.
Řidiči kamionů nemají kde zastavit
Druhý problém není tak viditelný, ale je stejně vážný. Od roku 2015 vzrostl provoz nákladních vozidel na dálnicích o 35 %, jenže kapacita odpočívek tomu vůbec neodpovídá. Ministerstvo dopravy si v minulosti stanovilo cíl: do roku 2023 vybudovat 1 500 nových parkovacích míst na stávající síti odpočívek. A realita? Vzniklo jich jen 407. Z osmnácti prioritních odpočívek, které měly být vybudovány, nevznikla ani jedna. Na konci roku 2024 tak stále chybělo téměř 1 900 míst.
V praxi to znamená jediné: řidiči kamionů, kteří musí ze zákona dodržovat povinné přestávky, často nemají kde zastavit. Volí pak mezi dvěma špatnými možnostmi – buď přestávku vynechají a poruší zákon, nebo odstaví kamion na krajnici, u čerpací stanice nebo na jiném nevhodném místě. Ani jedno není dobré řešení a obojí zhoršuje bezpečnost na silnicích. Není to však chyba řidičů. Otázkou ovšem je, zda je budování parkovacích míst pro nákladní dopravu úkolem státu.
K čemu je nám železnice?
Za tím vším je ještě širší problém. Stát svými investicemi i nastavením pravidel fakticky dlouhodobě podporuje kamionovou dopravu, aniž by po ní vyžadoval odpovídající podíl na škodách, které způsobuje. Dlouhodobě to byla nižší spotřební daň na naftu, mýto jen na dálnicích a silnicích první třídy a budování parkovacích míst pro nákladní vozy za státní finance. Potřebujeme narovnat podmínky mezi silniční a železniční dopravou.
Zboží, které není časově extrémně citlivé – například stavební materiál nebo průmyslové suroviny – by se mělo ve větší míře přepravovat po železnici. Je to levnější, bezpečnější a výrazně šetrnější k silniční infrastruktuře. Dokud ale budou podmínky nastavené ve prospěch kamionové dopravy, firmy k takové změně samy nepřistoupí. Co je tedy potřeba udělat? Především zavést skutečně funkční systém kontrolního vážení s reálnými postihy. Velké logistické firmy a výrobní areály by zároveň měly při své výstavbě počítat s napojením na železniční dopravu. Pomoci může také vznik soukromých parkovacích zón pro kamiony.
Stát sám nezvládne odpovídající infrastrukturu vybudovat, ale může takové projekty podporovat či vyžadovat. A v neposlední řadě je potřeba výrazně přitvrdit u sankcí za odstavení kamionů tam, kde nemají stát.
Musí dojít k narovnání poplatkové povinnosti v nákladní dopravě mezi kolejemi a silnicí. Parkování kamionů má být dostupné, ale buď komerční, nebo za úplatu státem provozované. Lze to promítnout i do ceny mýta. Mýto je potřeba spustit pro nákladní dopravu i na silnicích II. a III. třídy. Na těchto opatřeních budu v Senátu pracovat.
Ondřej Lochman, člen Kabinetu budoucnosti pro dopravu