28.04.2026
Od hodnot k „pragmatismu“.
A cena, kterou za to Česko zaplatí
Česká zahraniční politika byla po tři dekády postavena na jednoduchém principu: protože jsme malá země, potřebujeme silná pravidla. Mezinárodní právo, instituce a spojenectví pro nás nebyly ideologickou volbou. Byly pojistkou proti tomu, aby o nás rozhodovali silnější.
Česká zahraniční politika byla po tři dekády postavena na jednoduchém principu: protože jsme malá země, potřebujeme silná pravidla. Mezinárodní právo, instituce a spojenectví pro nás nebyly ideologickou volbou. Byly pojistkou proti tomu, aby o nás rozhodovali silnější.
Tenhle princip dnes Česko opouští. A není to náhoda.
Kde se ten obrat vzal? Posun od hodnotové k „pragmatické“ zahraniční politice nebyl plíživý. Byl vysloven nahlas. Když premiér Andrej Babiš odmítl poskytnout vládní letadlo předsedovi Senátu pro cestu na Tchaj-wan s podnikatelskou delegací, nešlo jen o logistické rozhodnutí. Byl to politický signál: hodnoty ustupují „zájmu“. Od té chvíle se zahraniční politika přestala řídit otázkou, co je správné – a začala se řídit otázkou, co se zrovna „vyplatí“.
„Macinkova praxe bez slov“. Ministr Petr Macinka tenhle obrat nahlas nevyhlašuje. O to důsledněji ho ale naplňuje. Bez velkých prohlášení se vytrácí důraz na principy, relativizuje se význam mezinárodního práva, oslabuje se hlas Česka tam, kde by měl být slyšet. To není „realismus“. To je tichá změna kurzu. A o to nebezpečnější.
Iluze pragmatismu: „Pragmatismus“ v zahraniční politice zní rozumně. Jenže bez rámce pravidel neexistuje. Jakmile začneme relativizovat mezinárodní právo, nepřizpůsobujeme se realitě. Pomáháme ji rozkládat. Svět bez pravidel není svět pragmatický. Je to svět, kde rozhoduje síla. A v takovém světě Česko nemá čím vyvažovat. Orbánova lekce: krátkodobý zisk, dlouhodobá ztráta.
Nejsilnějším evropským symbolem „bezskrupulózního pragmatismu“ byl v posledních letech Viktor Orbán. Politika kšeftování s autoritářskými režimy měla přinést výhody: levnější energii, investice, „suverénní“ postavení. Výsledek? Ekonomická zranitelnost, závislost na nedemokratických partnerech a postupná izolace v Evropě. A nakonec i politický pád, který ukazuje, že „pragmatismus bez hodnot“ není dlouhodobě udržitelný ani doma. To není ideologická debata. To je empirická zkušenost. Když malí začnou hrát hru velkých. Jakmile Česko začne přistupovat na logiku „silnější bere“, vzdává se toho, co ho chrání. Mezinárodní řád založený na pravidlech není dokonalý. Ale: omezuje svévoli velmocí, dává menším státům hlas, vytváří předvídatelnost Jeho oslabování není neutrální krok. Je to rozhodnutí.
Co je skutečný národní zájem? Národní zájem Česka neleží mezi hodnotami a pragmatismem. Leží v jejich spojení. Hodnoty bez realismu jsou slabé. Realismus bez hodnot je nebezpečný. Skutečný pragmatismus malé země spočívá v tom, že si chrání svět, kde platí pravidla. Ne v tom, že se přizpůsobí světu, kde přestávají platit.
Výzva ministrovi: Pane ministře, zahraniční politika není improvizace podle aktuální nálady ani série „výhodných obchodů“. Je to strategie přežití země, která nemá sílu, ale má pravidla na své straně. Opouštět hodnotový rámec české diplomacie ve jménu pragmatismu znamená tyto nástroje odkládat. A to není pragmatismus. To je rezignace.
Martin Dvořák, člen Kabinetu budoucnosti pro oblast zahraničních věcí