28. 3. 2025
Kdo chce kandidovat, musí mezi lidi – Podpisovka to dokázala
Podpisovka byla novinkou, kterou Starostové letos zavedli do výběru kandidátů pro sněmovní volby. Uchazeči o přední místa na kandidátkách museli získat podpisy od veřejnosti, aby se mohli vůbec ucházet o podporu na krajských sněmech. Zároveň šlo ale o možnost, jak se potkat s voliči napřímo. A právě tahle rovina se nakonec ukázala jako jedna z nejcennějších.
Do akce se zapojilo 125 lidí z celé republiky a během několika týdnů proběhlo přes 650 sběrových akcí. Kromě stovek podpisů přinesla Podpisovka i spoustu neformálních setkání, příběhů a zážitků, které by za běžných okolností nevznikly.
„Je to něco přes dva měsíce, co jsme vyběhli do ulic, tramvají, kaváren a různých jiných míst sbírat autogramy do akce Podpisovka,“ popisuje poslanec Jan Lacina.„V hlavním městě a několika dalších krajích jsme potřebovali minimálně 800 podpisů. Poslušně hlásím, že jsem dosáhl této mety a přidal ještě necelých tři sta podpisů navíc. Pomohlo mi k tomu poměrně dost přátel a blízkých, kteří spontánně začali sbírat na moji podporu autogramy ve svém okolí. Sami od sebe se ozvali i majitelé kaváren, obchodů, zástupci vědeckých institucí i kulturních zařízení, sportovní kluby i jednotlivci, že by rádi pomohli. Osobně jsem celou Podpisovku vnímal jako možnost ověřit si, zda má moje veřejné působení vůbec smysl. V tomhle ohledu je dosavadní odezva více než povzbudivá, místy až dojemná. Díky!“
Podpisovka ale nebyla jen o číslech. Pro řadu účastníků byla především o lidech – o tom, co je trápí, co je těší, co by rádi změnili. A často i o upřímnosti, která na podobných akcích nechybí.
„Na Podpisovce mě bavilo, že jsem se od lidí dozvěděla spoustu věcí,“ říká místopředsedkyně STAN a lídryně v Moravskoslezském kraji Michaela Šebelová. „Třeba mi paní vyprávěla, jaká všechna příjmení měla za život. Někdo prozradí i výši důchodu, s dovětkem, že je spokojený, protože je to velký důchod, ale taky to, že před ostatními musí nadávat na to, že je malý, protože lidi závidí. Často jsme se společně zasmáli. Jasně, ne každý byl vstřícný, ale těch pozitivních bylo víc – a ti dodávají energii.“
Právě lidskost a autenticita byly pro mnoho účastníků nejsilnějším momentem celé akce. Některé podpisy měly osobní význam – jako třeba ten poslední, který dostala Věra Kovářová: „Poslední podpis do Podpisovky mi nemohl věnovat nikdo jiný, než člověk, který mě zná ze všech nejlépe. Moje maminka. Děkuji ti, mami.”
Zkušenosti z Podpisovky ukázaly, jak různorodé skupiny lidí mají chuť mluvit o veřejném dění – a jak odlišné mohou být jejich pohledy. „Největší zájem měly maminky na rodičovské,“ popisuje náměstek Václav Bernard. „Nejen že podepsaly, ale přinesly i zajímavý pohled – přemýšlejí o tom, co bude za pár let. O budoucnosti dětí. Zároveň jsme narazili i na kritiku – hlavně u starších lidí. Často zaznívaly výtky k důchodům, k Ukrajině nebo k důvěře v politiku vůbec. Někdy člověk chtěl pokračovat v debatě, ale přišlo jen: ‚Dejte mi s tím pokoj.‘ I to je ale součást demokracie. Mluvit s lidmi má smysl – a právě tahle zpětná vazba byla nejcennější.“
A někdy Podpisovka přinesla i úsměvné momenty, které by se daly stěží vymyslet: „Viděla jsem při vystupování z auta psa a jen tak jsem řekla: ‚Haha, kdyby šel na Podpisovku, hned bych měla motivaci oslovit jeho majitele.‘ A o deset minut později šli fakt kolem. Tak jsem je zastavila – a byli úplně skvělí,“ vzpomíná Adriana Chochelová.
Podpisovka tak byla víc než formální sběr podpisů. Ukázala, že i mezi lidmi, kteří se třeba o politiku nezajímají, je pořád chuť mluvit, sdílet zkušenosti a říct, co si myslí. A že právě takové momenty dávají politice smysl.