30. 4. 2025
David Smoljak: Poplatky za média veřejné služby – Co se (ne)říká a proč na nich záleží?
Navýšení poplatků za Českou televizi a Český rozhlas vyvolalo ostrou debatu. Odpůrci mluví o „daních z mobilu“ nebo nespravedlivém zatížení seniorů, zatímco zastánci upozorňují na zastaralý model financování. Proto považuji za důležité vysvětlit, proč je jejich navýšení po dvaceti letech nutné, co vše veřejná média společnosti přinášejí a proč by měla být financována moderně, spravedlivě a udržitelně.
I po schválení navýšení televizních a rozhlasových poplatků se stále dokola ozývají otázky zpochybňující potřebu kroku, na který média veřejné služby čekala dvě dekády. A protože hnutí ANO se z poplatků rozhodlo udělat vedle migrace hlavní téma své předvolební kampaně, pokusím se na tyto stále dokola pokládané námitky odpovědět.
Proč vlastně potřebujeme média veřejné služby?
Protože tu už přes třicet let stejně jako všechny ostatní evropské země máme duální systém. To znamená, že vedle komerčních médií, jejichž hlavním cílem je vydělávat peníze, existují média, jejichž hlavním úkolem je poskytovat veřejnou službu. To zajišťuje mediální pluralitu.
Proč mám platit za něco, na co se nedívám?
Jen velmi malá skupina diváků platí za to, na co se dívá. Jsou to předplatitelé služby Netflixu, HBO, Voyo a dalších placených kanálů. Všichni ostatní platíme bez ohledu na to, jestli se na něco konkrétního díváme, nebo ne. U médií veřejné služby formou poplatku, u komerčních médií při nákupu zboží, do kterého si výrobci promítli náklady vložené do televizní a rozhlasové reklamy.
Proč nejsou od poplatků osvobozeni senioři a jiné ohrožené skupiny?
Ohrožené skupiny platit nemusí. Od poplatkové povinnosti jsou osvobozeni všichni s příjmem nižším než je 2,15 násobek životního minima. Senioři představují zhruba polovinu diváků České televize. Kdyby přestali platit, ušetří 0,6 % ze svých důchodů a ČT a ČRo přijdou zhruba o 50 % svých příjmů.
Proč se zavedla daň z mobilu?
Žádná daň z mobilu neexistuje. Ale dřív jsme televizní a rozhlasové vysílání konzumovali výhradně prostřednictvím televize a rozhlasu. To už ale dávno neplatí. Stále větší počet lidí používá pro sledování médií mobil, počítač a další platformy. Legislativa musí na tyto změny reagovat. Ostatně, rakouský ústavní soud nedávno rozhodl, že svazovat poplatkovou povinnost i nadále s vlastnictvím televizoru nebo rozhlasové přijímače je zjevně diskriminační a musí se zrušit.
Proč mají poplatky platit firmy?
Právnické osoby platily i dříve. Ale protože se vazba na televizor zrušila, musela se nahradit jiným kritériem. Počítat mobily nebo počítače by nedávalo smysl. Předkladatel proto zvolil jako kritérium počet zaměstnanců stejně jako v sousedním Německu.
Proč ČT vysílá Stardance a jiné zábavné pořady?
Úkolem médií veřejné služby není doplňovat prostor, který neobsadí komerční televize. Jsou to plnoformátová média, která mají ze zákona poskytovat veřejnou službu všem obyvatelům. Její podstatu i rozsah definoval už první ředitel BBC: Informovat, vzdělávat a bavit!
Proč chybí kontrola hospodaření?
Určitě nechybí. Hospodaření ČT i ČRo je pravidelně auditované a kontrolují ho mediální rady a dozorčí komise. Zprávy o hospodaření obou institucí pak každý rok schvalují mediální rady a projednávají obě komory českého parlamentu. Nově pak po projednání a schválení v Parlamentu přibude ještě kontrola ze strany NKÚ. ČT i ČRo se tak stanou pravděpodobně nejvíce kontrolovanými institucemi v zemi.
Proč se nevedla debata o rozsahu veřejné služby?
Ta debata se vedla a dál vede. Zákon navíc nově zavádí institut Memoranda, které stanoví povinnost ředitelů obou médií nechat si radou schválit každých pět let plán naplňování veřejné služby. Tedy její konkrétní podoby a rozsahu. Nedodržení tohoto závazku je pak zákonným důvodem pro případné odvolání ředitele.
Jako zákonodárce i občan vnímám média veřejné služby jako základní pilíř demokratické společnosti. Nejsou bezchybná, ale plní nezastupitelnou roli – informují, vzdělávají a spojují. Změny v jejich financování nejsou útokem na svobodu, ale cestou k její ochraně. Veřejná média musí být silná, nezávislá a důvěryhodná – a to vyžaduje stabilní a spravedlivý systém, který odpovídá dnešní době.