31. 1. 2026
Anežka Nedomová - stavební zákon
Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové,
budu k vám upřímná. Když jsem tuhle novelu stavebního zákona četla, měla jsem pocit, že ji psal někdo, kdo v životě netlačil kočárek, nešel o berlích nebo nikdy neviděl nikoho na vozíku. Slibujete nám tu „rychlejší stavební zákon“. Fajn, všichni chceme bydlet dřív. Ale vy to zrychlení děláte tak, že prostě jen škrtáte lidi, kteří vám do toho rychlého procesu tak trochu „házejí vidle“.
Doteď jsme měli pravidlo, že když se staví, musí se myslet na všechny – na seniory, na handicapované i na mámy s kočárky. Logické, že? Jenže v paragrafu třináct písmeno dé děláte takovou nenápadnou fintu. Změnili jste definici tak, že už se přístupnost řeší jen pro úzkou skupinu lidí s handicapem podle tabulek.
Co to znamená v reálném světě? Že těhotné ženy nebo rodiče s malými dětmi ze zákona prostě vypadli. Jako by nepotřebovali nájezdy, širší dveře nebo výtahy. Jako by neexistovali. Vy tímhle krokem v podstatě vzkazujete statisícům lidí: „Pardon, vaše potřeby by developery zdržovaly a stály peníze, tak se s tím kočárkem prostě poperte sami.“ To není modernizace, to je bezohlednost.
A teď to nejsmutnější. V paragrafu sto třicet sedm odstavec čtyři zavádíte termín „ekonomická nepřiměřenost“. To zní vznešeně, ale v překladu to znamená: „Pokud je pro nás bezbariérový přístup drahý, tak ho prostě neuděláme.“
Já se vás ptám: Jakou finanční hodnotu má pro vás to, že se senior dostane sám k lékaři? Jakou cenu má to, že máma s kočárkem nemusí před poštou čekat, až se nad ní někdo smiluje a pomůže jí se schody? Tímhle zákonem říkáte, že peněženka investora je víc než důstojnost občana. My tady legálně vytváříme překážkovou dráhu pro každého, kdo není v plné síle.
(?)Dokonce i ombudsman se obrátil na předsedy výborů. Varuje nás, že tyhle změny šijete horkou jehlou a že úřady nebudou mít šanci ohlídat, jestli se na lidi nekašle.
Hrozí nám, že se z přístupnosti stane jen prázdná kolonka. Stavebník napíše, že se mu to nevyplatí, úředník to podepíše a my budeme mít město plné bariér, které už nikdy neodstraníme.
Víte, mně je 25 let, dneska. Chci žít v zemi, kde se nemusím bát zestárnout nebo mít dítě jen proto, že se kvůli zákonům nedostanu do obchodu nebo na úřad. Tenhle nový stavební zákon se tváří jako pokrok, ale ve skutečnosti nás vrací do doby, kdy se lidé museli přizpůsobit betonu. Mělo by to být přesně naopak.
Nemůžu podpořit něco, co bere těhotenství nebo stáří jako „ekonomickou zátěž“. Navrhuji tenhle návrh nového stavebního zákonu vrátit k přepracování a udělat ho tak, aby sloužil lidem – všem lidem, ne jen těm, co se vám vejdou do tabulek.
Anežka Nedomová - poslankyně ČR