15. 1. 2026
Anežka Nedomová - nedůvěra vládě
Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, pane předsedo,
chtěla bych vám dnes povědět jeden příběh. Není to příběh z učebnice mezinárodních vztahů ani z bruselských chodeb. Je to příběh z jednoho konkrétního jednání, kterého jsem se nedávno zúčastnila – a které mi znovu připomnělo, jak snadno se v České republice mluví o Evropě bez Evropy.
Byla jsem na jednání s německým náměstkem ministra zahraničí. Atmosféra byla na začátku velmi otevřená, neformální, lidská. Pan náměstek sám nabídl, abychom mluvili na rovinu, bez frází. A fungovalo to. Jenže velmi rychle se ukázalo, že ta otevřenost není pro každého stejně pohodlná.
Z vládní koalice byl přítomen jediný zástupce. Jinak tam seděla opozice. A když přišla řeč na zahraniční politiku České republiky – na Ukrajinu, na emisní povolenky, na migrační pakt – úsměv pana náměstka začal pomalu mizet z obličeje.
Protože slyšel něco, co o Evropě slyšíme až příliš často:
odmítáme, nebudeme, nechceme.
A pak se divíme.
Migrační pakt byl hodnocen velmi jasně. Ne jako trest pro Českou republiku, ne jako diktát, ale jako nutná dohoda, aby vůbec mohla fungovat kontrola vnitřních hranic EU. Protože buď máme společná pravidla, nebo nemáme žádný Schengen. Nic mezi tím neexistuje.
Ukrajina? Podpora musí pokračovat. A zaznělo něco, na co bychom měli být hrdí: Česká republika odvedla excelentní práci při přijetí uprchlíků. Sedmdesát procent z nich pracuje, odvádí daně, jsou součástí naší společnosti. To není selhání. To je důkaz, že solidarita a pragmatismus mohou jít ruku v ruce.
A teď se ptám:
Jak chcete v Evropě něco vyjednávat, když se jednání neúčastníte naplno?
Jak chcete ovlivňovat Green Deal, když ho doma prezentujete jen jako strašáka a jen křičíte, že ho nechcete, aniž byste se jakkoli zapojili do jeho změn?
Jak chcete mít respekt, když místo spolupráce volíte permanentní odpor?
Evropské předpisy nevznikají ve vzduchoprázdnu. Vznikají u stolů, kde buď sedíme — nebo nesedíme. A pokud u těch stolů nejsme, nebo tam sedíme s tím, že všechno odmítáme, pak se nemůžeme divit, že výsledek neodpovídá našim představám.
Evropa nám nic „nepřikazuje“. Evropa je prostor, kde se buď domlouváme, nebo se izolujeme. A izolace nikdy nebyla a nebude zahraniční politikou.
Tento příběh nebyl o jednom náměstkovi ani o jednom jednání. Byl o tom, že spolupráce není slabost. Je to nutnost. A pokud chceme, aby Česká republika byla slyšet, musíme přestat jet sami na sebe — a začít mluvit s Evropou, ne o Evropě.
Děkuji vám.
Anežka Nedomová - poslankyně ČR