15.01. 2026
Politika rozkladu a zadlužování: 22 důvodů, proč nastupující vláda neprospěje Česku
Nový vládní kabinet bude mít za sebou měsíc od svého nástupu a už stihl napáchat několik zásadních škod, kdy dochází k rozkladu státu a institucí. Poslanecký klub Starostů tak přišel s přehledem, ve kterém upozorňuje na riziková rozhodnutí nového kabinetu. Hospodaření vlády se znovu začíná řídit heslem „po nás potopa”, které mladé generaci přinese jenom dluhy. V zahraničí vlivem slabého premiérství Andreje Babiše a odsouzeníhodných výroků některých vládních politiků přestáváme být zásadovou a čitelnou zemí, a tak dochází i k oslabení našich pozic v EU i NATO. Bezpečnost naší země zmizela ze seznamu vládních priorit.
„Sledujeme rozklad státu v přímém přenosu: vyhazovy zkušených lidí z klíčových ministerstev, politizaci státní správy prostřednictvím rušení služebního zákona, podrývání autority základních demokratických institucí, jako jsou soudy, včetně Ústavního. Co se dá se současnou situací rozkladu a zadlužování dělat? Každý den na chybné vládní kroky upozorňovat a ve Sněmovně a v Senátu se snažit zabránit nejhoršímu. Spolupracovat s experty a občanskou společností, přicházet s lepšími návrhy a snažit se pro ně získat část koaličních poslanců. To všechno Starostové dělají a budou dělat s neúnavností a se zřetelem k výsledku, jak jsme na to ostatně zvyklí z radnic a hejtmanství,” vysvětlil předseda Starostů Vít Rakušan.
Nový vládní kabinet nemá důvěru ani našich europoslanců, kteří za Starosty hájí české zájmy v Evropě. „Spojenectví s ostatními členskými státy jsou pro nás klíčová. V Evropě potřebujeme spolupracovat, hledat řešení a ta formovat. Cesta k úspěšnému dosažení národních zájmů nevede přes vládou avizované odmítání a boření,” upozorňuje Jan Farský. To potvrzuje i Danuše Nerudová: „Hrozící pokuty pro automobilky, budoucí podoba dlouhodobého rozpočtu EU nebo úprava emisních povolenek ETS 2 se vyřeší jenom usilovnou prací. Lepší je sedět u stolu s ostatními evropskými politiky, než s Ficem a Orbánem zahřívat trestnou lavici.”
Co jsou naše konkrétní obavy spojené s politickými kroky nového vládního kabinetu?
V rozpočtové politice je zásadní rozpor mezi cíli. Vláda mluví o snižování deficitu rozpočtu, zároveň ale plánuje masivně rozdávat. Boj proti šedé ekonomice ani očekávaný ekonomický růst nemohou přinést dostatečné zdroje.
Reforma stavebního zákona je předložena bez řádné analýzy dopadů, fakticky se tedy vláda rozhoduje naslepo. Funkční digitální stavební řízení se očekává nejdříve v roce 2030.
Občanské organizace, které pomáhají lidem k lepšímu životu v Česku, si zaslouží uznání. Nikoliv šikanu založenou na názorové či ideologické neshodě s politiky.
Dobře informovaná společnost je základ. K tomu jsou potřeba nezávislá veřejnoprávní média, kterým chce vláda zestátnit financování, a tím kontrolovat jejich činnost.
Vláda se v zásadních otázkách odklání od společného postupu na úrovni Evropské unie. V čase velkých bezpečnostních rizik tak ztrácíme jasné západní ukotvení a důležité spojence, se kterými bychom mohli prosadit skutečné změny pro budoucnost Evropy.
Vláda neuváženými kroky ohrožuje systém podpory dostupného bydlení, který měl v nejbližších měsících začít pomáhat lidem v nouzi.
Úplné odstoupení od systému emisních povolenek v ETS II může Česku přinést zbytečné pokuty. Místo aktivního řešení problému na evropské úrovni slyšíme jen populistické odmítání.
Návrh na zastavení růstu odvodů pro OSVČ prohloubí rozdíly v sociálním systému mezi zaměstnanci a OSVČ. Živnostníci si zaslouží důstojný důchod a jistoty.
Programové priority vlády upřednostňují okamžitý hospodářský užitek nad solidním badatelským zázemím. Ignorování výzkumu a inovací je strategická chyba, a česká věda tak přichází o budoucnost.
Zastropování věku odchodu do důchodu na 65 let je populistické opatření, které v praxi nikomu nepomůže. Mnohem více by prospělo, kdyby se vláda skutečně konkrétními kroky a opatřeními zaměřila na prodloužení doby života ve zdraví.
V programovém prohlášení se dočteme, že chce vláda při přípravě demografických opatření upřednostňovat manželství jako nejstabilnější prostředí pro výchovu dětí. Stabilní prostředí pro dítě netvoří oddací list, ale láska, bezpečí, čas, odpovědnost a funkční vztahy.
V dnešním globalizovaném světě nedosáhneme bezpečnosti izolací, ale naopak díky mezinárodní spolupráci, důvěře a schopnosti jednat společně. Vládní politika uzavřenosti není dobrý způsob, jak vzdorovat současným bezpečnostním hrozbám.
Vláda chce Česko jako nejlepší zemi na světě, ale jenom pro někoho. Místo udržitelných veřejných financí, zachování rozsahu veřejných služeb a důchodu pro další generace nám nabízí rušení reforem a sliby, pro které nemá v rozpočtu příjmy.
Erozní vyhláška chrání půdu před znehodnocením a její odmítnutí představuje krok zpět. Shoda na tom panuje i mezi odborníky a ve vědecké obci. Vládní politika ale zvýhodňuje velké podniky a poškozuje menší farmáře, přestože v programu tvrdí opak.
V oblasti železniční dopravy chybí skutečné ambice. Vláda se omezuje na úpravy stávajících koridorů místo zásadní modernizace, vysokorychlostní tratě odsouvá a cyklodopravu upozaďuje ideologicky i investičně.
Bezpečnost státu vláda redukuje na účetní cvičení a prázdné deklarace. Programové prohlášení postrádá jasný závazek k posilování složek integrovaného záchranného systému, jejich stabilnímu financování a systematickému rozvoji.
Vláda mluví o podpoře důvěry občanů v právní stát, ale její prohlášení postrádá konkrétní pojistky nezávislosti justice a kontrolu moci. A přitom právě u tohoto vládního kabinetu, který má za sebou opakované kauzy ohledně střetu zájmů a spory o hranice politického vlivu, by měly být formulovány zcela jednoznačně.
Vládní politici mluví o ochraně hranic a odmítání solidarity. V praxi to ale znamená pouze deklaratorní snahu shodit ze stolu dohodnutý Migrační pakt, který pravidla pro nelegální migraci zpřísňuje. Tento bezpečností hazard navíc oslabuje náš hlas v Evropě.
Změny ve služebním zákoně politizují státní správu. Státní úředníci a odborníci na ministerstvech by měli být chráněni před politickým tlakem.
Česko v současnosti čelí značným hybridním hrozbám a dalším vlivovým operacím cizích států. Zrušení strategické komunikace státu nyní znamená dobrovolné odzbrojení Česka tváří v tvář ruskému agresorovi.
Plánované zrušení trestného činu „neoprávněné činnosti pro cizí moc” oslabí schopnost státu bránit se nepřátelským vlivům ze zahraničí.
Vládní politika je z pohledu do budoucnosti nekoncepční, nezodpovědná a nebezpečná. Není jisté, v jakém stavu budou naši zemi za čtyři roky odevzdávat.